Genderová rovnost

Hele, a co je vlastně ta genderová rovnost, když se o ní teď tak mluví?

Podívej se na to takhle: Myslíš, že všichni mají právo žít spokojeně takový život, jaký si vyberou? Chodit do takové práce, jakou chtějí dělat? Starat se o děti nebo o rodinu, pokud o to stojí? Dělat obojí? A že by se na ně nikdo neměl koukat skrz prsty, protože jsou to kluci, nebo holky? Pokud souhlasíš s tím, že by všichni měli mít šanci rozvíjet své schopnosti bez ohledu na pohlaví, tak vlastně pracuješ s genderovou rovností, tedy s rovností žen a mužů.

Jasně, to dává smysl. Ale to je přece normální, že by všichni měli mít stejné příležitosti, nebo ne?

Normální to je, ale v realitě to tak často nefunguje. Je celkem běžné myslet si, že muži budou vydělávat a ženy se budou starat o děti. Přitom to tak vůbec nemusí být. A tyhle představy pak ovlivňují i reálné šance různých lidí. Holky mají třeba problémy dělat kariéru, kluci vypadají, že jsou divní, když se starají o děti. A v obou případech je docela náročné, když se to pokouší nějak skloubit.

Hm, to je fakt. Ale jak se to dá řešit?

Určitě to není jednoduché, protože se musí změnit myšlení společnosti, ale těch možností je hodně. Osvěta v médiích, genderově citlivé vzdělávání, zapojení státu, rovné příležitosti v práci…

Jo, práce mě zajímá. Sám/sama to teď řeším.

Ukazuje se, že představy o správných ženských a mužských rolích se odrážejí i v zaměstnání. A postavení mužů a žen v práci zase udržuje jejich postavení v rodině, a tak se z toho stává vlastně takový kruh.

Teď to nějak nechápu. Asi by to chtělo nějaký příklad.

U žen se většinou očekává, že se budou starat o děti, o rodinu a celkově o domácnost. Tahle představa u velké části zaměstnavatelů způsobí, že nakonec raději zaměstnají muže. Někdy taky představy o ženách a mužích vedou k tomu, že ženy mají za stejnou práci menší plat než muži. Nebo ženy převažují tam, kde jsou dlouhodobě platy nižší. Zkrátka, ženy to dneska mají o dost náročnější, pokud se chtějí věnovat kariéře. Na druhou stranu není tohle rozdělení vždycky výhodnější pro muže.

Jak to?

Muži by zase měli vydělávat dost peněz a neočekává se od nich, že budou pomáhat v domácnosti. To je může z rodiny poměrně vylučovat (taky to vede například k tomu, že v případě rozvodu jsou děti většinou svěřeny mámě, ne tátovi) nebo to může komplikovat jejich postavení v okolí, když se o děti chtějí starat – třeba jít na rodičovskou. Muž pak není chápán jako správný „chlap“. Obecně je dneska pro muže i ženy dost těžké kombinovat práci a rodinu, tzv. slaďovat, jak už bylo řečeno.

SLAĎOVÁNÍ OSOBNÍHO A PRACOVNÍHO ŽIVOTA

A co to tedy to slaďování je?

Slaďování osobního a pracovního života je přístup, který se stává v současnosti poměrně populárním u zaměstnaných i zaměstnavatelů. Vychází z myšlenky, že lidé nežijí a ani nemohou žít jen prací, ale je pro ně důležitý i jejich soukromý a rodinný život: děti, přátelé, rodiče nebo koníčky. Slaďování je výhodné pro zaměstnané i zaměstnavatele. Vždyť kdo by chtěl odcházet z firmy, kterou zajímá, jestli má člověk dostatek času na fotbal, tanec či péči o domácího mazlíčka.

To zní docela zajímavě, ale co si mám pod tím vším konkrétně představit?

Třeba to, že firma nepožaduje, aby člověk seděl v kanceláři minimálně deset hodin. Neoceňuje jen to, jak dlouho někdo sedí u počítače, ale také pracovní výsledky a jejich kvalitu. A kvalitně pracovat se dá nejen z kanceláře a nejen v desetihodinové pracovní době. Progresivní zaměstnavatelé nabízejí např. práci z domova, zkrácenou nebo pružnou pracovní dobu, kdy si volíte začátek a konec pracovní doby podle svých potřeb, ale samozřejmě i podle potřeb svých kolegů a kolegyň.

Důležitá je i existence jeslí a mateřských škol, aby se rodiče mohli vrátit do práce v momentě, kdy chtějí a kdy jsou zajištěny i jejich děti. Někteří zaměstnavatelé zřizují i vlastní firemní školky.

Aha, to by bylo skvělé, kdyby to takhle fungovalo ve všech firmách. Ale co to má co dělat s rovností žen a mužů?

Hodně. Dnes se o děti starají především ženy. Od mužů se pak očekává, že vydělají dost peněz. Jak jsme si ale už říkali, tento přístup neumožňuje svobodnou volbu, jak chceme žít. Slaďování umožňuje ženám i mužům pracovat a zároveň se starat o děti. Člověk by měl mít možnost volit, a to nejen stylem buď práci, anebo rodinu. Možnosti jsou mnohem pestřejší.

Dobře, ale nejsou to jen řeči, můžu to skutečně od zaměstnavatele chtít?

Řadu věcí zaručují naše zákony (např. právo na částečný úvazek, pokud to umožňují provozní důvody, právo na nediskriminaci a rovné zacházení). Na dalších věcech, které nejsou obsaženy v zákonech, je často možné se se zaměstnavatelem dohodnout. Ke slaďování osobního a pracovního života přispívá i tzv. flexijistota – jde o opatření Evropské unie, které se snaží skloubit flexibilitu na jedné straně, ale zároveň nezapomíná ani na sociální jistoty. Flexibilita by totiž neměla být výhodná jen pro zaměstnavatele – tedy abyste byli kdykoli k dispozici – ale také pro vás – abyste mohli žít i svůj osobní život.